Je pondělí a tedy volný den, o víkendu v kavárně bylo
opět plno, takže máme všichni opravdu zasloužený odpočinek… Včera večer, když
hosté odešli, jsme měli všichni dohromady (dobrovolníci i zaměstnanci) takový
malý briefing. Ohledně toho, co se v blízké době plánuje, co se zatím
udělalo... dobře, nebo špatně a tak… Na to že Eddý není typickým šéfem, sám dokonce
několikrát řekl, že s některými manažerskými povinnostmi by chtěl pomoct
(nebo spíše je na někoho hodit J)
zvládl to skvěle.
© PietroD. |
Ráno se dlouho vyspává, jen co se vzbudí Eddý nabízí, že by
se mohlo zajet k řece pro kameny a trochu se osvěžit. Kluci s radostí
souhlasí, rychle se převlékají do plavek a vyrážejí. Cesta trvá asi 10 minut, o
řece se nedá moc mluvit, byl to spíše potok, vody na některých místech ale bylo
dost. Díky velkým balvanům tekoucí voda tvořila průzračné tůňky, kde měl člověk vodu
po pás. Moc se ale ve vodě nedovádělo, hned jak do ní vstoupil první člověk, přisála se
mu pijavice na kotník… Nasbíralo se tedy plno kulaťoučkých kamenů a jelo se
zpět. Kameny se pak mimo jiné použily na dokončení jezírka vedle kavárny.
Chvíli po příjezdu měl jeden ze zaměstnanců Isvády (kuchař)
rozmluvu s Eddým, rozhodl se skončit. Jak jsme se později dozvěděli, práce ho už
delší dobu nebavila a tím pádem jí ani nedělal na 100%. Tím se, ale trochu
zkomplikovala situace v kavárně, pořádně vařit (především Indonéskou a
Malajskou kuchyni) uměl jen on… Do hodiny tedy odjíždí Eddý s Isvádym a
dalšími zaměstnanci do KL. Isvádyho na jeho žádost odvést a s těmi dalšími,
Lemanem a Marzukim, oběhne zítra úřady a prodlouží jim víza… Zbytek pondělí a
zřejmě i skoro celé úterý tedy v kavárně, v poklidném okolí přírodní
rezervace Janda Baik, strávíme jen my dva a náš přítel Petr. Československá
trojka dobrovolníků J.
Po nedělní noční bouřce, při které se otřásaly i stěny, v pondělí k večeru přichází další . . . |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za Váš komentář