Cesta do Malajsie

13. - 15. 10. 2014

Jsou 4 hodiny odpoledne 13. 10. 2014 a v hotelu v jedné z prašných zapadlých ulic Madrásu nás vyzvedává taxík. O pokoji škoda mluvit, ale odvoz na letiště nabízí hotel svým hostům zdarma. Vystupujeme tedy na mezinárodním letišti v Madrásu, letadlo nám letí až před 21 hodinou. Poučeni z minulého roku, jsme si vytiskli a připravili letenky, hned u vchodu na letiště nás zastavuje mladý celník a důkladně si je prohlíží a kontroluje naše jména v pasech, vše je v pořádku, když nás stejně důkladně zkontroluje i jeho kolega co stojí opodál, jsme vpuštěni dovnitř. Tam obsazujeme lavičku a čekáme…

Po několika hodinách sedíme konečně v letadle, let i personál je velice příjemný, letíme v noci, takže se nám naskýtá úžasný pohled na rozzářená města dole pod námi… Ani jsme se nenadáli a zase klesáme, let z Madrásu do Colomba na Srí Lance trval pouze 1 hodinu a 20 minut.

Na Srí Lance jen přestupujeme, nemůžeme tedy vytáhnout ani paty z letiště. To je maličké, ale za to plné obchůdků se suvenýry a dalšími věcmi, máme si tedy co prohlížet. Máme na to i dost času, další let, na který čekáme je až v 7.45 hodin ráno… Na začátku hlavní haly nás vítá velká socha Buddhy, vedle které je směnárna, tam si chceme změnit peníze, abychom si mohli koupit nějaké jídlo, směnárna však bere pouze hotovost a to v Amerických dolarech. Ptáme se na bankomat, ten je až u východu z letiště, ale tam my se nedostaneme, protože na letišti, jak bylo zmíněno, jen přestupujeme… Co teď? Přece nebudeme více než 9 hodin bez jídla a vody, jdeme se tedy zeptat na informace co dělat, ti nás odkázali na kancelář naší letecké společnosti. Po chvíli strávené ve frontě nám ale došlo, že snad budeme moct v obchodech platit kartou, takže zbytečný stres J…

 

 

Když jsme si prohlédli většinu obchůdků, krátíme si čas brouzdáním na internetu a chytáním signálu Wifi… Okolo 3 hodiny ranní přichází hlad, máme vyhlídnuté malé občerstvení s výlohou plnou sendvičů. Stojíme u kasy, ale prodavač nikde, i v ostatních obchodech buď prodavači nejsou, nebo pospávají na židli, jdeme tedy jinam… Nacházíme obdobné občerstvení, nepřijímají ale naší Visa kartu (pouze America Expres L). Tak co budeme dělat? Vedle je ještě restaurace, ale už první pohled napovídá, že i voda bude nad naše finanční poměry… Pokud nechceme zahnat hlad předraženými cukrovinkami, kterých je tu plno, nezbývá nám nic jiného než počkat, než se prodavač z občerstvení vzbudí a obslouží nás. Netrvalo to až tak dlouho a my i naše žaludky se dočkali J…

 

Nakonec jsme se dočkali i dalšího letu a cílové stanice Malajsie, Kuala Lumpur. Letiště překrásné, plné zeleně, o něco nepříjemnější pak byla cena jízdenek na speciální vlak, který nás z letiště pohodlně dopravil až do centra města. Tuto cesta, jak jsme se později dozvěděli, lze mnohem levněji absolvovat i autobusem…. My už ale jsme na místě domluvené schůzky. Sedíme v KL Sentral a čekáme, až si nás vyzvedne přítel Petr, nebo Edý. Edý je majitel kavárny, která se nachází v přírodní rezervaci Janda Baik asi 100 kilometrů od hlavního města, Kauala Lumpur (odkaz na mapu). Přes Petra, sem jedeme pracovat jako dobrovolníci na projektu Edýho kavárny a jejího okolí. Budeme v kavárně pomáhat Indonéským zaměstnancům a zvelebovat okolí, za odvedenou práci, nám Edý poskytne stravu a ubytování...

Konečně vidíme Petra, společně se proplétáme skrze davy lidí a míříme k autu, dnes ještě nejedeme do Janda Baik, ale po cestě si odpočineme a přespíme v domě Eddýho tchýně. Paní domu je velice milá a upovídaná hostitelka, po celou dobu naší návštěvy se starala, abychom měli co jíst a pít J. Ráno vyrážíme na místo, užíváme si cestu, nejen okolí, překrásné výhledy na dominanty města jako například známé věže Petronas Twin Towers, na hory a bujnou přírodu, ale především ticho. Ano ticho na silnicích z mnoha milionové metropole Malajsie. Poslední 2 a půl měsíce v Indii, její ruch a ty stálé burácení klaksony ať už na silnicích a ulicích měst nebo vesnic, se nám vryl do paměti, nyní tedy vítaná změna... 

Jsme na místě, před námi vidíme elegantní budovu kavárny a uvnitř stoly, židle, bar, všechno ruční práce, vše ze dřeva. Jedním slovem NÁDHERA. Když se ubytujeme, jdeme se seznámit a poobědvat se zaměstnanci kavárny. K večeru nám pak ještě Petr ukazuje blízké okolí kavárny a některé rostliny na pozemku, některé planě rostoucí, jiné vysázené, mnoho z nich se používá v čínské medicíně. V okolích lesích může pak člověk poslouchat a pozorovat tropické ptáky a Gibony, opravdu kouzelné, myslím, že na tomto místě se nám bude líbit J.

 

. . . Další fotografie kavárny a okolí můžete shlédnout zde . . .