Batu Caves

V neděli večer po 21. hodině odjíždíme s Eddým do Kuala Lumpur. Jsme celkem unavení, ale i tak si jízdu prodloužíme o malou prohlídku nočního centra. Projíždíme mezi osvětlenými vysokými budovami a míjíme obchody světoznámých značek (Dior, Louis Vuitton, Prada…), vždy ovšem oněmíme úžasem při pohledu na mrakodrapy Petronas Twin Towers, obzvlášť večer je to úžasná podívaná. Při naší první návštěvě Malajsie v r. 2012 jsme se podívali i dovnitř a nahoru do věží…

Přespíme opět v domě u Eddýho tchýně paní Rohany. Druhý den dopoledne pak vyrážíme směle na náš naplánovaný výlet do Batu Caves. Jistě Vás tam doveze každý místní taxikář, my jsme se projeli autobusem. Batu Caves jsou jedny z nejoblíbenějších hinduistických svatyní v Malajsii, nacházejí se ve vápencovém masívu asi 10 km severně za KL. Vstup do posvátných jeskyní hlídá 43 metrů vysoká zlatá socha Boha Murugana, následuje 272 schodů, na ty jsme se škrábali dosti ztěžka. Všude v okolí jsou stánky se suvenýry, obětními lampami, květinami, ale bohužel i s ošklivé svítícími a zpívajícími cetkami, tyto obchůdky nás překvapili i přímo uvnitř jedné ze 3 jeskyní…  Jeskyní je ve vápencové hoře mnoho, ale zpřístupněné jsou pouze 3. 

Všechny jeskyně jsou zasvěcené Muruganovi, uvnitř jsou vyobrazeny některé z výjevů jeho života. Kromě davu turistů z celého světa jsou stálými návštěvníky jeskyní i volně žijící opičky a kohouti. Opičky jsou sice roztomilé, ale pěkně drzé a kradou vše, co by mohli později spořádat. I u nás zkusily štěstí, Honzovi koukal z batohu kousek žlutého igelitového sáčku, asi v domnění že je to skrytý banán,  na batoh s pískotem skočil jeden opičák a vytáhl ho J. Bohužel byl sáček prázdný, opičky tu ale zkrátka opravdu nepřicházejí, když jim turisté sami nehodí nějakou dobrotu, vezmou si jí sami z oltářů, kam hinduisté přinášejí jako dary květiny, ale i ovoce nebo mléko… Bohužel se tyto čiperné mršky naučily, že i v popelnicích se sem tam najde něco k snědku L.

 

Dále jsme se byli podívat na sochu Boha Hanumana (15 m) a na jeho chrám. Hanuman je Bůh s opičí podobou, možná proto byl v jeho blízkosti zvláště drzí opičí gang J turistům kradl jídlo z rukou a doslova přímo od úst.  

 

Kromě jeskyně Dark Cave, ve které můžete vidět některé druhy netopýru, je celý tento komplex a vstupy do jeskyní zdarma. Vždy na začátku nebo pod sochou svatého je připravena velká kovová pokladnice pro dobrovolné dary.

Výlet opravdu krásný a nezapomenutelný, jen myslím, že z množství vystoupaných schodů nás budou nohy bolet ještě druhý den… J

. . . Další naše fotky z Batu Caves můžete shlédnout zde . . .

 

Marzuki ☺

 

 . . .Tak tohle je náš Marzuki, ze všeho nejraději zpívá . . .

Kampung Bukit Tinggi

Prosluněný páteční den v Janda Baik jsme si po obědě zpestřili malým „výletem“ do nedaleké vesnice Bukit Tinggi. Vyslechli jsme si instrukce, kde všude se máme zastavit a co máme přivést, na pomoc si sebou bereme i Marzukiho J. Cesta to je sice krátká, ale pro Honzu jako řidiče to bude premiéra. Po Evropě už toho najezdil dost, ale tady se jezdí VLEVO!  

Bukit Tinggi je vesnice s početnou čínskou komunitou, kromě malé benzíny s poštou a policejní stanicí, je tato vesnička přímo prošpikovaná a přeplněná různými obchůdky (se smíšeným zbožím všeho druhu), čínskými restauracemi a  stánky, většinou s ovocem a přímo u cesty. Jak stánky, tak i restaurace, působí dost neupraveně a chaoticky, jako vše Asijské J. Rodiny s dětmi zde tráví celé dny a podnik je i jejich domov, proto v každém zaprášeném koutě vyřvává aspoň jedna malá televize, tu ocení i hosté podniku. Vše se točí okolo televize nebo internetu…  

Když opouštíme Bukit Tinggi, stavujeme se ještě pro vodu. Voda, která teče v kavárně z vodovodu pitná sice je, ale není příliš dobrá. Kromě silného zápachu chlóru, v ústech zůstává zvláštní pachuť L… Pijeme tedy buď převařenou vodu z kávovaru (kávu, čaj…) nebo čerstvou podzemní vodu, pro kterou si jezdíme na samý okraj Janda Baik, jako ostatně všichni obyvatelé této rezervace. Ze začátku jsme měli z vody docela strach, ale dosud žádné zdravotní obtíže nepociťujeme. Většinu turistů a cestovatelů, ještě před odjezdem všichni varují před pitím vody z vodovodu. Neznamená to, tedy většinou, že by nebyla pitná, ale nejsme na ní zvyklí tak jako místní, takže by nám mohla způsobit zažívací potíže (při nejlepším J). Doporučuje se striktně balená voda. Stejné varování platí i o ledu, na to většinou lidé zapomínají…!

Cestu zpět jsme zvládli také bez problému a Honza svojí premiérovou jízdu vlevo na jedničku. Po příjezdu do kavárny, měl ale ještě jednu, viz. Foto J

Poctivý domácí chleba . . .

Barbecue večer

18.-19.11.2014

Tak nám v Janda Baik dny líně plynou a vlastně se ani nic zvláštního neděje… Počasí je čím dál tím více deštivé a čas si krátíme pozorováním skupinky asi 6 až 10 opic. Jsou to menší opičky jiného druhu, než jsme fotila minule. Mají popelavou barvu a do černa zabarvenou srst na hlavě a v obličeji, i dlouhé ocasy mají černé. Myslím, že by to mohli být kočkodani. Vídáme je skoro denně, jak si hrají a skáčou ve větvích stromů tak 150m od kavárny.

Chladný a zamračený úterní den byl jiný než obvykle, z KL přijela Eddýho manželka s tchýní. Ty jsou tu s námi jen o víkendu. Teď ale přivezli nákup a celé odpoledne v kuchyni připravovali jídlo na večer, na barbecue večer J. Přivezli sebou také dalšího dobrovolníka, mladého chlapce z Kanady, Arnolda. Tento večer tedy bude jak rozlučkový, odjíždí totiž náš přítel Petr ze Slovenska, ale i uvítací pro Arnolda.

Všichni jsme se nemohli dočkat velkolepé večeře, která se nesmírně povedla. Kromě jehněčích steaků, pečené kukuřice a brambor, se podávali i mořské plody. Na špejlích napíchané malé sépie, nebo třeba vařené mušle. Delikatesa!!! Večer se pak ještě zpívalo, hrálo na kytary a tradiční malajské flétny z bambusu. Zábava pokračovala až dlouho do noci…




Druhý den, ve středu odpoledne se s námi všemi Petr rozloučil a pokračoval ve své cestě. Ještě jednou mu přejeme hodně štěstí a doufám, že se s ním ještě někdy setkáme…J  

Opice

 Kvalita fotografií spíš nic než moc, ale zatím můj nejlepší úlovek J . Opičky jsme z dálky pozorovali hned první den tady, jinak je potkáváme hlavně okolo silnice… Většinou jsou ale tak rychlé, že než stačím vyndat a nastartovat foťák jsou fuč…  Tak zatím mám pro vás tyto fotografie, snad budu moct časem nahrát lepší … (dole je pak odkaz na krátké video)   

 

 

. . . Odkaz na krátké video . . .



Genting Highland - Kasína v oblacích

Dneska byl opravdu den plný zážitků, ráno jsme si přispali a pak asi okolo 11.30 vyrazili na menší procházku (Jungle Tracking podruhé J). Šli jsme skoro stejnou trasu jako já poprvé s Petrem, naštěstí jsme ani tentokrát nepotkali vodní buvoly, jen nás celou cestu doprovázelo a neúnavně štípalo hejno moskytů…

Cestou jsme viděli opět mnoho vysokých stromů a krásných květin, sem tam i velké tropické motýly, ale ti byli na náš foťák moc rychlí… Ve stínu pod palmami, jsme pak našli i místečko, kde kvetly tyto nádherné růžové květy. Je to další z mnoha druhů divokého zázvoru…
 

 

. . . Odkaz na další fotografie z ranní procházky . . .

 

 Procházka nám trvala něco okolo 2 hodin, cestou zpět jsme se trochu zapotili při výšlapu do kopce a prodíráním se hustým porostem. Chvilku jsme si odpočali u kávy a pak přišel Eddý s nápadem, nebo nás spíš vyslal, jako malé školáky s kapesným na další výlet.
 

Jedeme i s Petrem, Eddý nám půjčil své auto a nakreslil mapu J. Jedeme se podívat do míst, kde stojí Genting Highland, velký komplex hotelů s kasíny. Je to vysoko na kopci, takže tam bude jistě hezký výhled.

Po nějaké době a po rozluštění Eddýho mapy se dostáváme na místo. Tedy skoro, parkujeme u vstupu na lanovku, ta nás vyveze nahoru. Jízda je úžasná, vidíme pod námi koruny stromů a vršky vysokého kapradí, všude okolo je příroda a v dálce obrysy hor… Nádhera! Lanovka nás nahoru veze něco málo přes 10 minut, vystupujeme a vcházíme do honosné haly plné lidí. Nějakou dobu trochu zmateně chodíme a prohlížíme si restaurace a obchody, připadáme si tu jako na letišti.  Míjí nás davy lidí, přijíždějící v celých skupinách i s malými dětmi, všichni si přijeli zahrát do kasína, i pro děti jsou tu připraveny automaty s videohrami a jiné elektronické hračky... Vycházíme ven a stále marně hledáme nějakou vyhlídku, nebo park… Nikde nic, jen beton a „paneláky“, vysoké budovy hotelů, kasín a několikapodlažních parkovišť. Docela zklamaní se vracíme dovnitř, tam se aspoň můžeme pokochat zábavní zónou, ve které jezdí barevná vozítka s různými bláznivými dekoracemi a vypadá to tu skoro jako na pouti J… Nejhezčí pohled je ovšem zase cestou zpět, z lanovky…
 

I na zpáteční cestě jsme se zasmáli a to když jsme minuli odbočku směrem na Janda Baik, smích nás ale brzy přešel, protože jsme nenašli sjezd, kterým bychom se mohli vrátit, byli jsme nuceni dojet až do Kuala Lumpur. Naštěstí jsme se nějak vymotali a dorazili v pořádku zpět J. Do Janda Baik, jsme přijeli za tmy a pěkně unavení…   

 . . . A když není mlha, takhle vidíme kasína Genting Highland z Janda Baik my . . .