Prosluněný páteční den v Janda Baik jsme si po obědě
zpestřili malým „výletem“ do nedaleké vesnice Bukit Tinggi. Vyslechli jsme si
instrukce, kde všude se máme zastavit a co máme přivést, na pomoc si sebou
bereme i Marzukiho J.
Cesta to je sice krátká, ale pro Honzu jako řidiče to bude premiéra. Po Evropě
už toho najezdil dost, ale tady se jezdí VLEVO!
Bukit Tinggi je vesnice s početnou čínskou komunitou,
kromě malé benzíny s poštou a policejní stanicí, je tato vesnička přímo
prošpikovaná a přeplněná různými obchůdky (se smíšeným zbožím všeho druhu), čínskými restauracemi a stánky, většinou s ovocem a přímo u
cesty. Jak stánky, tak i restaurace, působí dost neupraveně a chaoticky, jako
vše Asijské J.
Rodiny s dětmi zde tráví celé dny a podnik je i jejich domov, proto v každém
zaprášeném koutě vyřvává aspoň jedna malá televize, tu ocení i hosté podniku.
Vše se točí okolo televize nebo internetu…
Když opouštíme Bukit Tinggi, stavujeme se ještě pro vodu.
Voda, která teče v kavárně z vodovodu pitná sice je, ale není příliš
dobrá. Kromě silného zápachu chlóru, v ústech zůstává zvláštní pachuť L… Pijeme tedy buď
převařenou vodu z kávovaru (kávu, čaj…) nebo čerstvou podzemní vodu, pro
kterou si jezdíme na samý okraj Janda Baik, jako ostatně všichni obyvatelé této
rezervace. Ze začátku jsme měli z vody docela strach, ale dosud žádné
zdravotní obtíže nepociťujeme. Většinu turistů a cestovatelů, ještě před
odjezdem všichni varují před pitím vody z vodovodu. Neznamená to, tedy většinou,
že by nebyla pitná, ale nejsme na ní zvyklí tak jako místní, takže by nám mohla
způsobit zažívací potíže (při nejlepším J).
Doporučuje se striktně balená voda. Stejné varování platí i o ledu, na to
většinou lidé zapomínají…!
Cestu zpět jsme zvládli také bez problému a Honza svojí
premiérovou jízdu vlevo na jedničku. Po příjezdu do kavárny, měl ale ještě
jednu, viz. Foto J
 |
| Poctivý domácí chleba . . . |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za Váš komentář