27.10. 2014

Je pondělí a tedy volný den, o víkendu v kavárně bylo opět plno, takže máme všichni opravdu zasloužený odpočinek… Včera večer, když hosté odešli, jsme měli všichni dohromady (dobrovolníci i zaměstnanci) takový malý briefing. Ohledně toho, co se v blízké době plánuje, co se zatím udělalo... dobře, nebo špatně a tak… Na to že Eddý není typickým šéfem, sám dokonce několikrát řekl, že s některými manažerskými povinnostmi by chtěl pomoct (nebo spíše je na někoho hodit J) zvládl to skvěle.
 

© PietroD.

 

Ráno se dlouho vyspává, jen co se vzbudí Eddý nabízí, že by se mohlo zajet k řece pro kameny a trochu se osvěžit. Kluci s radostí souhlasí, rychle se převlékají do plavek a vyrážejí. Cesta trvá asi 10 minut, o řece se nedá moc mluvit, byl to spíše potok, vody na některých místech ale bylo dost. Díky velkým balvanům tekoucí voda tvořila průzračné tůňky, kde měl člověk vodu po pás. Moc se ale ve vodě nedovádělo, hned jak do ní vstoupil první člověk, přisála se mu pijavice na kotník… Nasbíralo se tedy plno kulaťoučkých kamenů a jelo se zpět. Kameny se pak mimo jiné použily na dokončení jezírka vedle kavárny.

Chvíli po příjezdu měl jeden ze zaměstnanců Isvády (kuchař) rozmluvu s Eddým, rozhodl se skončit. Jak jsme se později dozvěděli, práce ho už delší dobu nebavila a tím pádem jí ani nedělal na 100%. Tím se, ale trochu zkomplikovala situace v kavárně, pořádně vařit (především Indonéskou a Malajskou kuchyni) uměl jen on… Do hodiny tedy odjíždí Eddý s Isvádym a dalšími zaměstnanci do KL. Isvádyho na jeho žádost odvést a s těmi dalšími, Lemanem a Marzukim, oběhne zítra úřady a prodlouží jim víza… Zbytek pondělí a zřejmě i skoro celé úterý tedy v kavárně, v poklidném okolí přírodní rezervace Janda Baik, strávíme jen my dva a náš přítel Petr. Československá trojka dobrovolníků J.          


Po nedělní noční bouřce, při které se otřásaly i stěny, v pondělí k večeru přichází další . . .

 

Jungle Tracking



Jeden z druhů divokého zázvoru . . .

Je pátek dopoledne a krásně svítí sluníčko, svítí už druhý den. Vydávám se s Petrem do džungle, podívat se na orchideje J. Prodíráme se roštím a míjíme mnoho vysokých stromů a zvláštních rostlin…  Sestupujeme opatrně z kopce, ostatní dny hlavně v noci pršelo, půda je podmáčená, stejně jako dole v údolí, kde jsou na několika místech bažiny. První den jsme tam pozorovali vodní buvoly, kteří bahno a mokro milují. My jsme s Petrem dva, dle jeho slov bychom neměli mít z buvolů strach J … Když vstoupíte vodnímu buvolovi na teritorium rozhodně to podle jeho výrazu, postoje a chování poznáte, když se budete pohybovat mimo, nijak zvlášť ho zajímat nebudete… Kdo to ale má poznat, když není tento kolos zrovna v dohledu J ? My naštěstí žádného z blízka nepotkali…(nijak by nám snad neublížili, přece jen mají z lidí respekt a spíše jen zastrašují, než útočí, pokoušet je ale nechceme)

Procházíme podmáčené údolí, holínky se nám boří do bahna, míjíme potůček s jezírkem, pak postupujeme do kopce, tyčí se na něm vysoké stromy, skoro všechny jsou porostlé orchidejemi. Je tu nespočet druhů, bohužel žádný nekvete i tak je to nádherný pohled, když si vzpomenu, jak si doma tyto rostlinky hýčkáme a často se jim v bytě nedaří a tady je můžu vidět ve volné přírodě, jak vegetují na majestátných stromech tropického deštného lesa…

Procházka, nebo Jungle Tracking (jak říká Petr), opravdu kouzelná a i poučná. Po cestě jsme viděli opět několik léčivých bylin, které se hojně používají v čínské medicíně. (fotky dodám J) 

. . . Další fotografie flóry z přírodní rezervace Janda Baik můžete shlédnout zde . . .

 

Nákupy v KL

Včera jsme si v kavárně všichni pěkně mákli, byla neděle a od rána plno. Kavárna je otevřená teprve něco přes jeden měsíc, v týdnu se zde zastaví jen málo hostů za to soboty a neděle tu bývá šrumec… Dnes je ale pondělí a všichni mají volno, kluci Indonésani vyspávají skoro do oběda… My s Honzou jsme se domluvili s Edým, že s ním pojedeme do Kuala Lumpur, kde přespíme a druhý den se všichni opět vrátíme. Potřebujeme si totiž nakoupit nějaké věci. Hlavně oblečení, kalhoty a trika s dlouhými rukávy. Skoro všechny šaty co jsme si přivezli sebou z Indie, jsou nám tady na nic. V Goa, kde jsme strávili 2 a půl měsíce jsme nosili trička, tílka a kraťasy, teploty okolo 35°C a vyšší vlhkost ovzduší (díky které všechen otravný hmyz přes den nemohl létat) pro to byly ideální. Tady v přírodní rezervaci Janda Baik se momentálně teploty pohybují okolo 26°C až 33°C což je pořád velice příjemné, ale vzduch tady není tak těžký a vlhký, takže moskyti létají a štípou nás celý den i noc. Nepomáhá ani repelent L.
 

Po poledni vyrážíme do KL pro nové oblečení, před tím máme ještě malou projížďku po okolí, Eddý nám ukazuje několik vyhlídek, míjíme i místní mešitu, plno Guesthousů a typických Malajských restaurací přímo u silnice… Do KL s námi jede i Isvády (kuchař) pomůže Edýmu s nákupem, ve středu (22. 10. 2014) bude státní svátek  Deepavali a čeká se více hostů (slavnost světel, hinduisté v Indii tento svátek nazývají známějším jménem Diwali).     



V úterý ráno cestou z KL se ještě zastavujeme pro vodu . . .

 

16. - 18. 10. 2014

Další dny se spíše rozkoukáváme, Honza pomáhá s čím je třeba, jako například s opravou příjezdové cesty, nebo postavením plotu. Plot bude z bambusu, s tím jsme ještě nepracovali  a jak zjišťujeme, není to až tak jednoduché… Nejprve se pro něj musí do lesa nařezat ho, řeže se pouze „mrtvý“ bambus, ten není až tak zelený a nemá tolik listů, hlavně je jeho povrch nápadně skvrnitý (začínají na něm růst lišejníky a plísně). Řeže se kousek nad „spojem“, jinak by zbytek celé rostliny uhnil… Potom co se musí dopravit z lesa na pozemek, ručně a do kopce J, pak ale přípravy nekončí, bambus se musí usušit. Tím že se nechá vyschnout ještě více ztvrdne a o něco se zmenší, měřit ho tedy můžete až tak týden po uříznutí…(pokud tedy vyrábíte něco co vám musí přesně lícovat a zapadat do sebe) 

 

Já pomáhám v kavárně, připravuji nápoje, kávu, atd… Nic až tak těžkého, trochu problém je jen s komunikací s personálem. Pracují tu 3 Indonésané, anglicky rozumí jen jeden (číšník Leman) a to jen pár slov a frází. My dva s Honzou jsme na tom o něco lépe, ale dohromady si nepopovídáme, někdy je to opravdu komedie se domlouvat rukama, nohama J. Navíc i v jídelním lístku a v počítači nejsou položky sjednoceny, něco je anglicky, něco malajsky. Možná se místo anglicky naučíme lépe malajsky…J    
 

© PietroD.

Jinak ti další 2 kluci Indonésani jsou moc fajn a věčně vysmátí. Nejraději po večerech hrají karty, Indonéskou hru pro 4 hráče „Draw“. Jeden večer jsme si s nimi také zahráli, než jsme v průběhu pár kol přišli na to, jak se hra hraje, kluci se mohli potrhat smíchy J. Nakonec vyhrál Honza a já byla druhá...

 

 

Cesta do Malajsie

13. - 15. 10. 2014

Jsou 4 hodiny odpoledne 13. 10. 2014 a v hotelu v jedné z prašných zapadlých ulic Madrásu nás vyzvedává taxík. O pokoji škoda mluvit, ale odvoz na letiště nabízí hotel svým hostům zdarma. Vystupujeme tedy na mezinárodním letišti v Madrásu, letadlo nám letí až před 21 hodinou. Poučeni z minulého roku, jsme si vytiskli a připravili letenky, hned u vchodu na letiště nás zastavuje mladý celník a důkladně si je prohlíží a kontroluje naše jména v pasech, vše je v pořádku, když nás stejně důkladně zkontroluje i jeho kolega co stojí opodál, jsme vpuštěni dovnitř. Tam obsazujeme lavičku a čekáme…

Po několika hodinách sedíme konečně v letadle, let i personál je velice příjemný, letíme v noci, takže se nám naskýtá úžasný pohled na rozzářená města dole pod námi… Ani jsme se nenadáli a zase klesáme, let z Madrásu do Colomba na Srí Lance trval pouze 1 hodinu a 20 minut.

Na Srí Lance jen přestupujeme, nemůžeme tedy vytáhnout ani paty z letiště. To je maličké, ale za to plné obchůdků se suvenýry a dalšími věcmi, máme si tedy co prohlížet. Máme na to i dost času, další let, na který čekáme je až v 7.45 hodin ráno… Na začátku hlavní haly nás vítá velká socha Buddhy, vedle které je směnárna, tam si chceme změnit peníze, abychom si mohli koupit nějaké jídlo, směnárna však bere pouze hotovost a to v Amerických dolarech. Ptáme se na bankomat, ten je až u východu z letiště, ale tam my se nedostaneme, protože na letišti, jak bylo zmíněno, jen přestupujeme… Co teď? Přece nebudeme více než 9 hodin bez jídla a vody, jdeme se tedy zeptat na informace co dělat, ti nás odkázali na kancelář naší letecké společnosti. Po chvíli strávené ve frontě nám ale došlo, že snad budeme moct v obchodech platit kartou, takže zbytečný stres J…

 

 

Když jsme si prohlédli většinu obchůdků, krátíme si čas brouzdáním na internetu a chytáním signálu Wifi… Okolo 3 hodiny ranní přichází hlad, máme vyhlídnuté malé občerstvení s výlohou plnou sendvičů. Stojíme u kasy, ale prodavač nikde, i v ostatních obchodech buď prodavači nejsou, nebo pospávají na židli, jdeme tedy jinam… Nacházíme obdobné občerstvení, nepřijímají ale naší Visa kartu (pouze America Expres L). Tak co budeme dělat? Vedle je ještě restaurace, ale už první pohled napovídá, že i voda bude nad naše finanční poměry… Pokud nechceme zahnat hlad předraženými cukrovinkami, kterých je tu plno, nezbývá nám nic jiného než počkat, než se prodavač z občerstvení vzbudí a obslouží nás. Netrvalo to až tak dlouho a my i naše žaludky se dočkali J…

 

Nakonec jsme se dočkali i dalšího letu a cílové stanice Malajsie, Kuala Lumpur. Letiště překrásné, plné zeleně, o něco nepříjemnější pak byla cena jízdenek na speciální vlak, který nás z letiště pohodlně dopravil až do centra města. Tuto cesta, jak jsme se později dozvěděli, lze mnohem levněji absolvovat i autobusem…. My už ale jsme na místě domluvené schůzky. Sedíme v KL Sentral a čekáme, až si nás vyzvedne přítel Petr, nebo Edý. Edý je majitel kavárny, která se nachází v přírodní rezervaci Janda Baik asi 100 kilometrů od hlavního města, Kauala Lumpur (odkaz na mapu). Přes Petra, sem jedeme pracovat jako dobrovolníci na projektu Edýho kavárny a jejího okolí. Budeme v kavárně pomáhat Indonéským zaměstnancům a zvelebovat okolí, za odvedenou práci, nám Edý poskytne stravu a ubytování...

Konečně vidíme Petra, společně se proplétáme skrze davy lidí a míříme k autu, dnes ještě nejedeme do Janda Baik, ale po cestě si odpočineme a přespíme v domě Eddýho tchýně. Paní domu je velice milá a upovídaná hostitelka, po celou dobu naší návštěvy se starala, abychom měli co jíst a pít J. Ráno vyrážíme na místo, užíváme si cestu, nejen okolí, překrásné výhledy na dominanty města jako například známé věže Petronas Twin Towers, na hory a bujnou přírodu, ale především ticho. Ano ticho na silnicích z mnoha milionové metropole Malajsie. Poslední 2 a půl měsíce v Indii, její ruch a ty stálé burácení klaksony ať už na silnicích a ulicích měst nebo vesnic, se nám vryl do paměti, nyní tedy vítaná změna... 

Jsme na místě, před námi vidíme elegantní budovu kavárny a uvnitř stoly, židle, bar, všechno ruční práce, vše ze dřeva. Jedním slovem NÁDHERA. Když se ubytujeme, jdeme se seznámit a poobědvat se zaměstnanci kavárny. K večeru nám pak ještě Petr ukazuje blízké okolí kavárny a některé rostliny na pozemku, některé planě rostoucí, jiné vysázené, mnoho z nich se používá v čínské medicíně. V okolích lesích může pak člověk poslouchat a pozorovat tropické ptáky a Gibony, opravdu kouzelné, myslím, že na tomto místě se nám bude líbit J.

 

. . . Další fotografie kavárny a okolí můžete shlédnout zde . . .