Berjaya Hills

Japanese Village & Botanical Garden

Druhý svátek vánoční jsme si odpoledne udělali výlet do Berjaya Hills, vzdáleného asi 24 km od Kampung Janda Baik a kavárny Pinto Coffee.

Když jsme sjeli z dálnice, čekala nás klikatá cesta stoupající vysoko do hor. Po několika minutách jsme na místě a pokračujeme v cestě pěšky. Jak jsem nedávno psala, už několik dní prší a ani dnešek bohužel nebyl výjimkou…

Berjaya Hills, je jakýsi komplex, který nabízí golfový klub, menší zvířecí park pro děti, můžete si i zaplatit projížďku na koni v jezdeckém klubu, zahrát si s přáteli Paintball, pro sportovce je tu lanová dráha, nebo se můžete podívat, jako my, do Japanese Village a nedaleké Botanical Garden.  

Vstup jsme platili při příjezdu, na křižovatce s přehlednými navigačními tabulemi k jednotlivým „atrakcím“. Platili jsme za osobu 12 RM (Malajských Ringitů) což je asi 80 Kč.

 

Japanes Village je krásná, upravená zahrada v japonském stylu se dvěma tradičními domečky (v jednom si můžete půjčit stylové oblečky a vyfotit se J). Samozřejmě nechybí jezírka s červenými kapry (kteří nosí štěstí) a můstky přes říčku...

 

 

 

 

 

V podobném duchu je i vedlejší Botanical Garden, ve které je i restaurace s pěkným výhledem, ceny už tak pěkné nejsou.  Jinak nás v zahradě mimo květin zaujali i velké kobylky a můry, nebo motýli… 

 

 

 

 

 

Prší, prší

Tak nám v Janda Baik, už několik dní prší...zase L... Někde jsem dokonce četla, že v Kuala Lumpur v průměru prší 200 dní v roce (né však celý den).
Malajský poloostrov nabízí typicky tropické podnebí, což znamená horko a vlhko po celý rok. Teploty se pohybují okolo 24°C - 34°C, na horách je ale mnohem chladněji.
Nedá se tu moc mluvit o monzunech, protože déšť přichází spíš jen k večeru, je teplý a příjemně vyčistí vzduch... To však neplatí pro poslední dny, kdy s malými přestávkami pršelo skoro non-stop. Hlavně dnes v noci byl opravdu velký "slejvák". Na severovýchodě země jsou teď dokonce ničivé záplavy L ...

 

. . . tady pár fotek "mokré krásy" . . .

 

 

 

A jak je dnes u Vás?

 

Stánky v Bukit Tinggi

Je úterý odpoledne a už od včerejšího rána prší… Poslední dva týdny byly plné sluníčka a teploty se sem tam vyšplhaly i k 35°C, dnes je okolo 25°C, což není na svetr, ale trochu zima nám tedy je. Déšť je slabý, ale zdá se, že nekonečný. Navíc díky vlhku a nižším teplotám se probudily do plné síly moskyti L. V takovémto počasí se mi ráno z postele leze jen těžko. Naštěstí mě zahřeje a zaručeně nastartuje kafe J!

Do kavárny se dováží káva z Indonésie, přesněji ze severní oblasti ostrovu Sumatra, z Atje. Z Atje pochází jak majitel kavárny Eddý, tak i oba Indonéští zaměstnanci, Leman a Marzuki. Káva se praží přímo v kavárně, zatím tedy trochu provizorně, ale do budoucna chce Eddý novou pražírnu podle svých představ, zatím hledá sponzory... I tak musím říct, že je káva vynikající.



. . . Stánek čínské babky kořenářky . . .

Tento pochmurný den, ale voňavá káva ani indonéská kuchyně, která převládá v menu, hosty nepřilákala. Taky se jim asi nechtělo z postele… Čekání je úmorné, nakonec přijíždí aspoň Eddý, včerejší den strávil v KL s manželkou. Půjčuje nám auto a my natěšení, se seznamem v ruce, vyrážíme do blízké vesnice Kampung Bukit Tinggi na nákup J.

 

Už dobře víme, kde co mají, takže máme brzy seznam proškrtaný. Poslední zastávka je pro banány, ty kupujeme ve stánku u cesty na samém začátku vesnice. Normálně se to tu stánky s ovocem, zeleninou a čínskými bylinami jen hemží, dnes je tu stánků ještě víc. Mimo jiné přibyly stánky s jídlem, které se připravuje a vaří přímo na ulici.

 

 

 

Neodolali jsme a koupili si pár kousků smaženého kuřecího masíčkem, napíchaného na špejli a v dalším stánku, také na špejli, vařená srdíčka…ke každému je zvláštní omáčka zabalení v asijském stylu, v malém igelitovém sáčku a zajištěná gumičkou J. Stánkaři tu jsou proto, že se slaví jeden z významných muslimských svátků Awal Muharram (začátek nového muslimského roku a zároveň je to oslava první cesty proroka Mohameda z Mekky do Mediny).  

. . . Liči . . .

 

Taky jsme si koupili, jako obvykle, plno nezdravých dobrůtek kterých se nám v kavárně moc nedostává... Jako sušenky, limonádu a hledali jsme i nějaké dobré oříšky na večer na chroupání. Našli jsme jeden velký pytlík plný zelených malých kuliček... " Hm, mňam oříšky s wasabi! "

Až teď večer jsem zjistila, když jsme si pytlíček s chutí rozbalila, že je to upražený hrášek, ale taky celkem dobrý no...J
 

 

 

 

Plánujeme Silvestr

Stejně jako se nezadržitelně blíží Vánoce, tak se blíží i konec roku a Silvestr. Přiznám se, že jsme nikdy až tak moc Silvestr neprožívala, vlastně jsem většinu těchto dní byla v práci L. Tenhle rok, ale máme možnost si ho užít a to na skvělém místě! Už před několika dny jsme se rozhodli, že oslavíme příchod nového roku v Kuala Lumpur. Tuto světovou metropoli máme přímo u nosu, tak proč toho nevyužít J ?

Samozřejmě chceme být okolo půlnoci někde v centru a mít výhled na PetronasTwin Towers. Nebudeme tedy nocovat na předměstí KL v Gombaku u paní Rohany, ale najdeme si na dvě noci nějaký hotel nebo pension…


Jak jednoduše to zní, ale ceny za pokoj na přelomu roku, jsou více než předražené. Nechceme čtyř hvězdičkový hotel, ale i tak i v obyčejných penzionech nabízejí JEDNU NOC okolo 10.000 Kč !!! (ano, opravdu jsem nenapsala o nulu víc) Mnohdy jsou to pokoje bez okna, což není v KL nějaká zvláštnost, ale i jinde ve větších městech v Asii. Místa není nazbyt a lidí je plno. Stejně jako potencionálních hostů a tím i možného výdělku, tak proč je nestrčit do takového kutlochu, když zaplatí…

staženo z www.hongkiat.com (Image source : Lim Su Seng)

Asi jsme se rozhodli dost pozdě, takže po několika hodinách strávených na internetu to vzdávám a otevírám si stránky Airbnb.co.uk poprvé nás na ně upozornil můj brácha a my jsme je pak používali v Indii (jako hostitelé). Na těchto stránkách, lidé nabízejí cestovatelům pokoje ve svých bytech, ale třeba i celé domy. Najdou se tam i menší hotýlky, nebo pensiony, často máte na výběr ze společných pokojů nebo třeba sdílíte s dalším hostem, nebo hostitelem koupelnu. I tak je to skvělá věc, díky ní nepoznáte jen cizí zemi a město, poznáte i nové lidi a způsob jak se vlastně v té dané oblasti žije… Pochopitelně i ceny jsou nižší než v hotelech. Cestování opravdu není jen pro bohaté, pokud na cestě nechcete jíst ze zlatých talířů a chcete zažít něco nového a jiného, můžete sbalit batoh a někam se podívat i vy J…      

Vodopády Tanglir Falls

První prosincové pondělí se probouzíme do nepříliš jasného dne, i přes to vyrážíme všichni podívat se a hlavně vykoupat se k jedněm z mnoha vodopádů v Janda Baik, Tanglir Falls.

Tanglir Falls jsou vodopády nedaleko Bukit Tinggi a místního Golf & Country Clubu. Po cestě s překrásnými výhledy na panoráma hor a okolní plantáže potkáváme jednoho z místních, je to také Eddýho známí. Pojede s námi a ukáže nám cestu, ta je stále užší a vede nás kamsi vysoko a hluboko do hustého lesa. Máme terénní auto, ale i tak je cesta celkem náročná… Po několika desítkách minut zastavujeme a pokračujeme pěšky, prodíráme se hustým porostem a blížíme se k řece. Zouváme boty a bosky pokračujeme dál kolem řeky, místy se brodíme i v ní nebo přeskakujeme na velké kameny, některé jsou dosti kluzké (po chvíli ve vodě se mi hned přisála pijavice na kotník…). Cesta úžasná a okolí ještě víc, párkrát jsme se zastavili a sledovali, jak náš průvodce chytá do sítě ryby. Nejhezčí byl bez pochyb cíl naší cesty, úžasný vodopád, v laguně pod ním jsme se pak všichni vykoupali. Voda byla čistá a studená, padala na nás jako malé jehličky, co nás masírovaly a píchaly po celém těle.  Před cestou zpět jsme ještě vykoupala mobil L, ale jinak jsme nikdo nepřišel k úhoně…  

 

 

 

 

 

. . . Další naše fotografie z Tanglir Falls naleznete zde . . .

 

Batu Caves

V neděli večer po 21. hodině odjíždíme s Eddým do Kuala Lumpur. Jsme celkem unavení, ale i tak si jízdu prodloužíme o malou prohlídku nočního centra. Projíždíme mezi osvětlenými vysokými budovami a míjíme obchody světoznámých značek (Dior, Louis Vuitton, Prada…), vždy ovšem oněmíme úžasem při pohledu na mrakodrapy Petronas Twin Towers, obzvlášť večer je to úžasná podívaná. Při naší první návštěvě Malajsie v r. 2012 jsme se podívali i dovnitř a nahoru do věží…

Přespíme opět v domě u Eddýho tchýně paní Rohany. Druhý den dopoledne pak vyrážíme směle na náš naplánovaný výlet do Batu Caves. Jistě Vás tam doveze každý místní taxikář, my jsme se projeli autobusem. Batu Caves jsou jedny z nejoblíbenějších hinduistických svatyní v Malajsii, nacházejí se ve vápencovém masívu asi 10 km severně za KL. Vstup do posvátných jeskyní hlídá 43 metrů vysoká zlatá socha Boha Murugana, následuje 272 schodů, na ty jsme se škrábali dosti ztěžka. Všude v okolí jsou stánky se suvenýry, obětními lampami, květinami, ale bohužel i s ošklivé svítícími a zpívajícími cetkami, tyto obchůdky nás překvapili i přímo uvnitř jedné ze 3 jeskyní…  Jeskyní je ve vápencové hoře mnoho, ale zpřístupněné jsou pouze 3. 

Všechny jeskyně jsou zasvěcené Muruganovi, uvnitř jsou vyobrazeny některé z výjevů jeho života. Kromě davu turistů z celého světa jsou stálými návštěvníky jeskyní i volně žijící opičky a kohouti. Opičky jsou sice roztomilé, ale pěkně drzé a kradou vše, co by mohli později spořádat. I u nás zkusily štěstí, Honzovi koukal z batohu kousek žlutého igelitového sáčku, asi v domnění že je to skrytý banán,  na batoh s pískotem skočil jeden opičák a vytáhl ho J. Bohužel byl sáček prázdný, opičky tu ale zkrátka opravdu nepřicházejí, když jim turisté sami nehodí nějakou dobrotu, vezmou si jí sami z oltářů, kam hinduisté přinášejí jako dary květiny, ale i ovoce nebo mléko… Bohužel se tyto čiperné mršky naučily, že i v popelnicích se sem tam najde něco k snědku L.

 

Dále jsme se byli podívat na sochu Boha Hanumana (15 m) a na jeho chrám. Hanuman je Bůh s opičí podobou, možná proto byl v jeho blízkosti zvláště drzí opičí gang J turistům kradl jídlo z rukou a doslova přímo od úst.  

 

Kromě jeskyně Dark Cave, ve které můžete vidět některé druhy netopýru, je celý tento komplex a vstupy do jeskyní zdarma. Vždy na začátku nebo pod sochou svatého je připravena velká kovová pokladnice pro dobrovolné dary.

Výlet opravdu krásný a nezapomenutelný, jen myslím, že z množství vystoupaných schodů nás budou nohy bolet ještě druhý den… J

. . . Další naše fotky z Batu Caves můžete shlédnout zde . . .

 

Marzuki ☺

 

 . . .Tak tohle je náš Marzuki, ze všeho nejraději zpívá . . .

Kampung Bukit Tinggi

Prosluněný páteční den v Janda Baik jsme si po obědě zpestřili malým „výletem“ do nedaleké vesnice Bukit Tinggi. Vyslechli jsme si instrukce, kde všude se máme zastavit a co máme přivést, na pomoc si sebou bereme i Marzukiho J. Cesta to je sice krátká, ale pro Honzu jako řidiče to bude premiéra. Po Evropě už toho najezdil dost, ale tady se jezdí VLEVO!  

Bukit Tinggi je vesnice s početnou čínskou komunitou, kromě malé benzíny s poštou a policejní stanicí, je tato vesnička přímo prošpikovaná a přeplněná různými obchůdky (se smíšeným zbožím všeho druhu), čínskými restauracemi a  stánky, většinou s ovocem a přímo u cesty. Jak stánky, tak i restaurace, působí dost neupraveně a chaoticky, jako vše Asijské J. Rodiny s dětmi zde tráví celé dny a podnik je i jejich domov, proto v každém zaprášeném koutě vyřvává aspoň jedna malá televize, tu ocení i hosté podniku. Vše se točí okolo televize nebo internetu…  

Když opouštíme Bukit Tinggi, stavujeme se ještě pro vodu. Voda, která teče v kavárně z vodovodu pitná sice je, ale není příliš dobrá. Kromě silného zápachu chlóru, v ústech zůstává zvláštní pachuť L… Pijeme tedy buď převařenou vodu z kávovaru (kávu, čaj…) nebo čerstvou podzemní vodu, pro kterou si jezdíme na samý okraj Janda Baik, jako ostatně všichni obyvatelé této rezervace. Ze začátku jsme měli z vody docela strach, ale dosud žádné zdravotní obtíže nepociťujeme. Většinu turistů a cestovatelů, ještě před odjezdem všichni varují před pitím vody z vodovodu. Neznamená to, tedy většinou, že by nebyla pitná, ale nejsme na ní zvyklí tak jako místní, takže by nám mohla způsobit zažívací potíže (při nejlepším J). Doporučuje se striktně balená voda. Stejné varování platí i o ledu, na to většinou lidé zapomínají…!

Cestu zpět jsme zvládli také bez problému a Honza svojí premiérovou jízdu vlevo na jedničku. Po příjezdu do kavárny, měl ale ještě jednu, viz. Foto J

Poctivý domácí chleba . . .

Barbecue večer

18.-19.11.2014

Tak nám v Janda Baik dny líně plynou a vlastně se ani nic zvláštního neděje… Počasí je čím dál tím více deštivé a čas si krátíme pozorováním skupinky asi 6 až 10 opic. Jsou to menší opičky jiného druhu, než jsme fotila minule. Mají popelavou barvu a do černa zabarvenou srst na hlavě a v obličeji, i dlouhé ocasy mají černé. Myslím, že by to mohli být kočkodani. Vídáme je skoro denně, jak si hrají a skáčou ve větvích stromů tak 150m od kavárny.

Chladný a zamračený úterní den byl jiný než obvykle, z KL přijela Eddýho manželka s tchýní. Ty jsou tu s námi jen o víkendu. Teď ale přivezli nákup a celé odpoledne v kuchyni připravovali jídlo na večer, na barbecue večer J. Přivezli sebou také dalšího dobrovolníka, mladého chlapce z Kanady, Arnolda. Tento večer tedy bude jak rozlučkový, odjíždí totiž náš přítel Petr ze Slovenska, ale i uvítací pro Arnolda.

Všichni jsme se nemohli dočkat velkolepé večeře, která se nesmírně povedla. Kromě jehněčích steaků, pečené kukuřice a brambor, se podávali i mořské plody. Na špejlích napíchané malé sépie, nebo třeba vařené mušle. Delikatesa!!! Večer se pak ještě zpívalo, hrálo na kytary a tradiční malajské flétny z bambusu. Zábava pokračovala až dlouho do noci…




Druhý den, ve středu odpoledne se s námi všemi Petr rozloučil a pokračoval ve své cestě. Ještě jednou mu přejeme hodně štěstí a doufám, že se s ním ještě někdy setkáme…J  

Opice

 Kvalita fotografií spíš nic než moc, ale zatím můj nejlepší úlovek J . Opičky jsme z dálky pozorovali hned první den tady, jinak je potkáváme hlavně okolo silnice… Většinou jsou ale tak rychlé, že než stačím vyndat a nastartovat foťák jsou fuč…  Tak zatím mám pro vás tyto fotografie, snad budu moct časem nahrát lepší … (dole je pak odkaz na krátké video)   

 

 

. . . Odkaz na krátké video . . .



Genting Highland - Kasína v oblacích

Dneska byl opravdu den plný zážitků, ráno jsme si přispali a pak asi okolo 11.30 vyrazili na menší procházku (Jungle Tracking podruhé J). Šli jsme skoro stejnou trasu jako já poprvé s Petrem, naštěstí jsme ani tentokrát nepotkali vodní buvoly, jen nás celou cestu doprovázelo a neúnavně štípalo hejno moskytů…

Cestou jsme viděli opět mnoho vysokých stromů a krásných květin, sem tam i velké tropické motýly, ale ti byli na náš foťák moc rychlí… Ve stínu pod palmami, jsme pak našli i místečko, kde kvetly tyto nádherné růžové květy. Je to další z mnoha druhů divokého zázvoru…
 

 

. . . Odkaz na další fotografie z ranní procházky . . .

 

 Procházka nám trvala něco okolo 2 hodin, cestou zpět jsme se trochu zapotili při výšlapu do kopce a prodíráním se hustým porostem. Chvilku jsme si odpočali u kávy a pak přišel Eddý s nápadem, nebo nás spíš vyslal, jako malé školáky s kapesným na další výlet.
 

Jedeme i s Petrem, Eddý nám půjčil své auto a nakreslil mapu J. Jedeme se podívat do míst, kde stojí Genting Highland, velký komplex hotelů s kasíny. Je to vysoko na kopci, takže tam bude jistě hezký výhled.

Po nějaké době a po rozluštění Eddýho mapy se dostáváme na místo. Tedy skoro, parkujeme u vstupu na lanovku, ta nás vyveze nahoru. Jízda je úžasná, vidíme pod námi koruny stromů a vršky vysokého kapradí, všude okolo je příroda a v dálce obrysy hor… Nádhera! Lanovka nás nahoru veze něco málo přes 10 minut, vystupujeme a vcházíme do honosné haly plné lidí. Nějakou dobu trochu zmateně chodíme a prohlížíme si restaurace a obchody, připadáme si tu jako na letišti.  Míjí nás davy lidí, přijíždějící v celých skupinách i s malými dětmi, všichni si přijeli zahrát do kasína, i pro děti jsou tu připraveny automaty s videohrami a jiné elektronické hračky... Vycházíme ven a stále marně hledáme nějakou vyhlídku, nebo park… Nikde nic, jen beton a „paneláky“, vysoké budovy hotelů, kasín a několikapodlažních parkovišť. Docela zklamaní se vracíme dovnitř, tam se aspoň můžeme pokochat zábavní zónou, ve které jezdí barevná vozítka s různými bláznivými dekoracemi a vypadá to tu skoro jako na pouti J… Nejhezčí pohled je ovšem zase cestou zpět, z lanovky…
 

I na zpáteční cestě jsme se zasmáli a to když jsme minuli odbočku směrem na Janda Baik, smích nás ale brzy přešel, protože jsme nenašli sjezd, kterým bychom se mohli vrátit, byli jsme nuceni dojet až do Kuala Lumpur. Naštěstí jsme se nějak vymotali a dorazili v pořádku zpět J. Do Janda Baik, jsme přijeli za tmy a pěkně unavení…   

 . . . A když není mlha, takhle vidíme kasína Genting Highland z Janda Baik my . . .

 

27.10. 2014

Je pondělí a tedy volný den, o víkendu v kavárně bylo opět plno, takže máme všichni opravdu zasloužený odpočinek… Včera večer, když hosté odešli, jsme měli všichni dohromady (dobrovolníci i zaměstnanci) takový malý briefing. Ohledně toho, co se v blízké době plánuje, co se zatím udělalo... dobře, nebo špatně a tak… Na to že Eddý není typickým šéfem, sám dokonce několikrát řekl, že s některými manažerskými povinnostmi by chtěl pomoct (nebo spíše je na někoho hodit J) zvládl to skvěle.
 

© PietroD.

 

Ráno se dlouho vyspává, jen co se vzbudí Eddý nabízí, že by se mohlo zajet k řece pro kameny a trochu se osvěžit. Kluci s radostí souhlasí, rychle se převlékají do plavek a vyrážejí. Cesta trvá asi 10 minut, o řece se nedá moc mluvit, byl to spíše potok, vody na některých místech ale bylo dost. Díky velkým balvanům tekoucí voda tvořila průzračné tůňky, kde měl člověk vodu po pás. Moc se ale ve vodě nedovádělo, hned jak do ní vstoupil první člověk, přisála se mu pijavice na kotník… Nasbíralo se tedy plno kulaťoučkých kamenů a jelo se zpět. Kameny se pak mimo jiné použily na dokončení jezírka vedle kavárny.

Chvíli po příjezdu měl jeden ze zaměstnanců Isvády (kuchař) rozmluvu s Eddým, rozhodl se skončit. Jak jsme se později dozvěděli, práce ho už delší dobu nebavila a tím pádem jí ani nedělal na 100%. Tím se, ale trochu zkomplikovala situace v kavárně, pořádně vařit (především Indonéskou a Malajskou kuchyni) uměl jen on… Do hodiny tedy odjíždí Eddý s Isvádym a dalšími zaměstnanci do KL. Isvádyho na jeho žádost odvést a s těmi dalšími, Lemanem a Marzukim, oběhne zítra úřady a prodlouží jim víza… Zbytek pondělí a zřejmě i skoro celé úterý tedy v kavárně, v poklidném okolí přírodní rezervace Janda Baik, strávíme jen my dva a náš přítel Petr. Československá trojka dobrovolníků J.          


Po nedělní noční bouřce, při které se otřásaly i stěny, v pondělí k večeru přichází další . . .